Osmanské vládnoucí vrstvy dlouho žily v přesvědčení o nadřazenosti své říše a v zájmu o svět vně osmanských hranic viděly jen málo užitečného. Nelze vsak říci, že by se bránily vlivům a inspiraci odjinud, o čemž svědčí jak zaměstnávání evropských řemeslníků ve zbrojním průmyslu, tak i záliba v barokním slohu, ať už byli architekty mešit, paláců, zahradních pavilonů a fontán v podobném stylu cizinci, nebo místní křesťané (zvlášť Arméni) a muslimové.
...