„Turci žijící na tomto území tisíc let zdědili část kultury každé civilizace, která se zde rozvíjela od pravěku. Vytvořili syntézu odvozenou z kulturního dědictví Anatolie, z kultury, kterou si s sebou přinesli ze Střední Asie, a z muslimského náboženství. Jejich talent pro syntézu a jejich ekumenický charakter jim umožnil propojit tyto tři proudy dohromady.“
Turgut Özal, Turkey in Europe and Europe in Turkey, Nicosia 1991, s. 345
„Cařihrad je jediný ve své způsobě, porovnání s jiným nějakým místem není vůbec možno. Cařihrad popsat bylo by totéž, co napsat nejskvělejší báseň, zde básnila celá historie a celá příroda, zde jakoby celý vesmír a všechny zvuky i barvy, všechny formy i myšlenky jeho byly se sloučily v báseň.“
Jan Neruda, in: Národní listy, 23. září 1871
CHRONOLOGIE
1453 dobytí Cařihradu osmanskými Turky
1839–1871 tanzimat – období reforem Osmanské říše zejména v oblasti vojenství a administrativy
1923 vznik Turecké republiky, prvním prezidentem Mustafa Kemal Atatürk
1924–1940 potlačení více než dvaceti kurdských povstání; největší z nich bylo ve městě Dersim (1938); všichni jeho strůjci popraveni
1934 uzákoněno volební právo žen do poslanecké sněmovny (čtyři roky po volebním právu žen do místních zastupitelstev)
1946 přechod k multipartismu – opozice se poprvé ujala vlády o čtyři roky později
1974 vojenská intervence Turecka na Kypru vedoucí k rozdělení ostrova a stálé přítomnosti turecké armády
1978 založení PKK (Strana kurdských pracujících); následný bezmála čtyřicet let trvající ozbrojený konfl ikt a státní vojenská správa si vyžádaly přes 50 000 obětí
1980 třetí vojenský převrat od vzniku republiky, namířen proti levici, Kurdům a odborům; rozsahem největší (650 000 zatčených, četné případy mučení ve vězeních)
1999 dopadení Abdullaha Öcalana, zakladatele PKK; odsouzen na doživotí
2002 Strana spravedlnosti a rozvoje (AKP) vyhrála první legislativní volby
2005 začátek jednání o vstupu Turecka do Evropské unie
2013 zahájení mírového procesu s kurdskou opozicí; přerušeno ze strany vlády o dva roky později
2014 Recep Tayyip Erdoğan, zakladatel AKP, zvolen tureckým prezidentem v historicky první přímé volbě
2015 v červnových parlamentních volbách prokurdská strana poprvé překročila desetiprocentní hranici pro vstup do sněmovny – po neúspěšném pokusu AKP sestavit vládu byly vyhlášeny nové volby; mezitím vypuklo násilí na jihovýchodě země, armáda srovnala se zemí několik měst, zemřelo několik set civilistů, půl milionu lidí bylo nuceno opustit svůj domov
15. července 2016 neúspěšný pokus o vojenský převrat, následné čistky a represe ze strany vládní AKP cílily na předpokládané strůjce převratu z řad příslušníků náboženské komunity F. Gülena. Čistky se dotkly médií, akademiků, odborů a demokratické opozice: 121 000 pracovníků státní správy přišlo o zaměstnání, 4180 osob bylo propuštěno z vysokých škol, bylo zatčeno 157 novinářů a zakázáno 18 televizních kanálů, 62 novinových titulů a 4 tiskové agentury; 10 000 stoupenců prokurdské politické strany je ve vazbě, z toho 13 poslanců
23. listopadu 2016 Evropský parlament vyzval EU k ukončení přístupových jednání s Tureckem v reakci na lidskoprávní situaci v zemi
16. dubna 2017 ústavní referendum o změně režimu na režim prezidentský podporované R. T. Erdoğanem a stranou AKP