Vím, čekáte asi, že Vám povím něco zvláštního o otrocích. A uznáte mne za poloviční Turkyni, nebudu-li o tom mluvit s týmž odporem, s jakým ostatní křesťané přede mnou mluvívali. Ale nemohu zneuznat lidskost Turků vůči otrokům. Nikdy s nimi zle nezachá zejí, a jejich otroctví podle mého mínění není horší než služebnictví na celém světě. Jest pravda, otroci nemají mzdy. Ale Turci jim dávají ročně šaty cennější, nežli jsou naše mzdy našim obyčejným sluhům. Ale namítnete mně, že mužové kupují ženy za nekalým účelem. Podle mého mínění, ženy se kupují a prodávají právě tak veřejně a hanebně ve všech našich křesťanských velkoměstech.
Těmito slovy shrnula své dojmy z osmanského otroctví počátkem 18. století lady Mary Montagu, manželka britského vyslance v Osmanské říši, známá svými nekonformními názory na postavení osmanských žen a na očkování proti neštovicím. Jakkoli se její Dopisy vymykaly přezíravému tónu řady evropských návštěvníků osmanské metropole, podobně jako oni si všímala především otrokyň v harémech osmanských elit. Osmanské otroctví se však zdaleka neomezovalo jen na ně.
...