Starý kraj (německy Altes Land) je oblast u Hamburku jižně od Labe, v Dolním Sasku. A je to také název románu Dörte Hansenové (Starý kraj, přeložila Viktorie Hanišová, Host, Brno 2016), který se od vydání v Německu (2015) drží na čele bestsellerových žebříčků. Jistě nejen proto, že hlavními postavami jsou uprchlíci. Jednak sveřepá Vera, s níž matka uprchla v roce 1945 z Pruska před postupující Rudou armádou, jednak Veřina neteř Anna, která o sedm desát let později prchá z města na venkov před svým nevydařeným vztahem. Uprchlíky si člověk nevybírá ani si je nezve, prostě je to sem zavane, s prázdnýma rukama a šílenými plány, a po jejich příchodu se všechno převrátí vzhůru nohama. Veře i Anně otevře (nedobrovolně) dveře dům Eckhoff ových ve Starém kraji. Nad otevřenými dveřmi této staré hrázděné stavby s doškovou střechou je, dle místních zvyklostí, napsané heslo domu: Tento dům je můj, a přece není můj. Ten, kdo přijde po mně, ho také prohlásí za svůj. Je to přesné vyjádření toho, jak se Vera i Anna, nehledě na okolnosti a dobu, v novém domově cítí: malebný kraj, který je však v jádru tvrdý a ne úprosný. Vera je pro své vrstevníky i jejich rodiče polský spratek, Anna – v jiném čase i jiném kontextu – alternativní biomatka z města. Ve střípcích se skládá celý Veřin životní příběh dítěte zavrženého matkou, která se cestou z rodného Pruska proměnila v kus ledu, dovedený do současnosti, k potížím Anny, jež nese dál pochodeň nešťastného vztahu s matkou, Veřinou nevlastní sestrou. Největším strašákům totiž uprchnout nedokážeme.
- ivc -