Na mém psacím stole leží dva svazky ručně psaných memoárů, které v šedesátých letech 19. století sepsal Jakob Ofner z pražské židovské rodiny. Četba těchto dochovaných textů bude patřit k tomu, čemu se budu v nadcházejících týdnech věnovat.
Právě teď také vychází v češtině moje kniha Jen pro peníze? o pražských židovských měšťanech v 19. století jako další svazek edice Židé – dějiny – paměť. Formou kolektivní biografie jsem se názorně snažila popsat kontakty a zázemí pěti židovských rodin, které působily v textilnictví a které jsou částečně známé i dnes, jako třeba rodina Porgesů z Portheimu. Spolupráce s Veronikou Dudkovou, která můj text z němčiny přeložila, byla pro mě vynikající příležitostí k tomu, abych napsané znovu promyslela a některá místa ještě dopracovala. Ovšem některé problémy se mi jako nerodilé mluvčí neřešily zrovna lehce – především otázka, pod jakými jmény nejlépe představit „své“ protagonisty v češtině, aby nedošlo k posunu jejich vlastního sebechápání: Elise, nebo Eliška Herz(ová)? V běžném životě mluvili většinou německy, někdy také česky, soukromou korespondenci − inspirováni životním stylem šlechty − vedli částečně ve francouzštině. A v synagoze se opět jejich občanská jména změnila v židovská, ta mužská byla většinou hebrejská, ta ženská měla převážně původ v jidiš: z Elisy/Elišky se tak stala Lipet. Nakonec jsme se rozhodli první jméno uvést tak, jak jej sami jeho nositelé používali v psaném projevu, nicméně příjmení jsme počeštili, abychom usnadnili jejich identifikaci v kontextu dějin Prahy.
Dějiny Židů z českých zemí mě neopustí ani v nejbližší budoucnosti. Spolu s Ines Koeltzsch a Michalem Franklem píšeme dvě kapitoly do knihy v rámci společného projektu autorek a autorů z Česka, USA a Německa. A jak napovídá titul knihy, která vyjde nejprve v angličtině, Prague and Beyond, rádi bychom se na česko-židovské dějiny podívali z jiných úhlů a vytvořili první souhrnný přehled těchto dějin od raného novověku až do současnosti.