Sestavil jsem tento vzestupný žebřík podle svých nepatrných znalostí, jako nepříliš nadaný architekt. Každý nechť hledí, na kterém stupni stojí. Architekt musí být skromný. Od 7. století dodnes se ale po jeho žebříku snaží vyšplhat generace mníšků, kteří mu vděčí za důmyslné a citlivé poskládání příček. Naučení sinajského poustevníka Ióanna Klimaka stále slouží asketům různých národů a konfesí (Nebeský žebřík, přeložila Alena Sarkissian, Pavel Mervart, Červený Kostelec 2015). Přispívá k tomu jeho umírněnost a neautoritativní tón: Kdysi jsem seděl a lenošil ve své cele, když tu – sotva jsem pomyslel na to, že ji opustím, – vstoupili nějací muži a začali mě chválit. Lenost ihned ustoupila ješitnosti, až mne udivilo, jak ten rohatý démon přemáhá ostatní zlé duchy. Klimakos shrnul prožité osobní vědění podložené vlastními nedobojovanými zápasy. Vedl čtenáře k hésychii – klidu, prodýchávání těla a oproštění mysli od rozlišování dobrých a špatných věcí. Hésychie totiž znamená vypuzení myšlenek a odstranění starostí, a to i rozumných. Rozumným by se zajisté mohlo zdát sepsání této užitečné příručky pro jiné zájemce, kteří také chtějí odevzdat vlastní vůli nebesům. Když ale autora někdo chválí za klid či pisatelskou zručnost, rád by reagoval netečně. Dobře však ví, že to není snadné. Ješitnost se raduje ze všech druhů dobra. Myslím to asi tak, že postím-li se, jsem ješitný, ale přestanu-li, abych si o sobě moc nemyslel, jsem zase pyšný na svou prozíravost…
- mš -