Vaším celoživotním badatelským zájmem je středověké dějepisectví a není náhoda, že vaši dizertační práci vedl Bernard Guenée (1927–2010). Jak vnímáte odkaz této velké osobnosti?
Bernard Guenée jistě není nejznámějším francouzským historikem druhé poloviny 20. století, ale určitě hrál velmi zásadní roli, podobně jako třeba Georges Duby. Na rozdíl od Guenéových ovšem Dubyho práce ne příliš šťastným způsobem zastaraly. Guenée šel vždycky proti proudu. Jeho doktorská práce se týkala soudních úředníků. Jeho učitelé nedovedli pochopit, proč se tento brilantní mladý badatel hodlal zabývat tak zastaralým tématem, jako jsou soudní instituce. Tón doby samozřejmě udávala škola Annales… Ale Guenée se tématu chopil zcela inovativně. Starší historiografie se snažila dokázat, že královská spravedlnost postupně pronikala do feudálních vztahů, církevní justice a tak dále. Ale Guenée přišel s tvrzením, že instituce jako taková sice byla důležitá, ale mnohem větší roli hráli samotní soudní úředníci. Zároveň uplatnil prosopografii, která tehdy v medievistice představovala zcela novátorskou metodu výzkumu. Dále publikoval syntézu o politických dějinách pozdního středověku. I zde se jednalo o znovuuvedení politické historie do soudobého francouzského výzkumu, jemuž dominoval proud Annales. Jako historie institucí a událostí byla politická historie velmi kritizovaná, či dokonce znevažovaná. Bernard Guenée se ve své práci zabýval vznikem státu a ukázal, že tento proces je sociálním a současně kulturním fenoménem.
...
Jean-Marie Moeglin se narodil roku 1955 v Lille a od roku 1992 je profesorem středověkých dějin, nejdříve na Universitě Paris XII, od roku 2010 na Sorbonně (Paris IV); zároveň vyučuje na École pratique des hautes études. Zabývá se středověkou historiografi í (zejména francouzskou a německou), konstruováním dynastické paměti, stoletou válkou a diplomatickými vztahy. Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří Les ancêtres du prince. Propagande politique et naissance d‘une histoire nationale en Bavière au Moyen Age (Genève, 1985) a Les bourgeois de Calais: essai sur un mythe historique (Paris 2002). Editoval celou řadu významných sborníků a v roce 2016 připravil k vydání nedokončenou práci Bernarda Guenéeho Comment on écrit l'histoire au XIIIe siècle o první vernakulární verzi pozdějších Velkých francouzských kronik.