V roce 1915 bylo Chicago hlavním českým krajanským střediskem na světě. Žilo zde totiž přes 100 000 obyvatel českého původu. Publicista Jaroslav Egon Salaba-Vojan již roku 1911 odhadoval, že ve státě Illinois pobývalo více než 160 000 emigrantů z českých zemí; po Praze a Vídni to bylo třetí největší město s podílem českých obyvatel. V Chicagu tehdy existovalo několik českých čtvrtí (např. Plzeň, Česká Kalifornie, Cicero, Berwyn), v nich stovky českých obchodů, tři pivovary, Český národní hřbitov, několik škol a také deset kostelů. Nejvíce Čechů pracovalo v chicagském průmyslu. Závody Western Electric byly největší továrnou ve čtvrti Cicero, zde pracovalo na deset tisíc Čechů. […]
Havárie Eastlandu je spojena právě s firmou Western Electric. Ta si pronajala na sobotu 24. července 1915 pět lodí, aby dopravily zaměstnance přes Michiganské jezero na plážový piknik nedaleko města Michigan ve státě Indiana. Obdobné akce pořádala firma pro své zaměstnance s rodinami často. Očekávala se účast až sedmi tisíc osob. Pro několik stovek lidí se však tato zábava stala osudnou.
V mlžném sobotním ránu na výletníky čekalo v přístavišti na řece Chicago pět parníků. Eastland byl největší, jeho povolená kapacita byla dva a půl tisíce osob. Plavidlo mělo vyplout jako první v osm hodin, ale již v sedm hodin se zaplnilo; na palubu bylo nakonec vpuštěno více osob, snad se jednalo o více než tři tisíce pasažérů. Už v přístavu se parník začal naklánět. Námořníci si toho všimli a plavidlo vyrovnali. Údajně nikdo nezpozoroval, že otevřenými okénky ve spodní části lodi začala dovnitř proudit voda. Remorkér Kenosha zapřáhl loď dvě minuty před půl osmou a připravoval se vyvézt ji z ústí řeky na široké jezero. Jenže Eastland se zhruba v půl osmé naklonil znovu a převrhl se na bok. Téměř dva tisíce lidí byly rovnou smeteny do řeky a ti, kteří zůstali uvnitř lodi (v kajutách, herně a dalších místnostech), byli uvězněni. Okolní lodě ihned přispěchaly na pomoc. […]
V kalendáři Amerikán pro rok 1916 byl o této nešťastné události, jež se zapsala do historie Chicaga, otištěn velmi podrobný článek. Napsal ho literát Josef Mach (1883–1951), který v letech 1912–1920 pobýval v USA (zejména v Chicagu a New Yorku): Většina obětí katastrofy byly ženy a děti. A mezi všemi oběťmi byla dobrá třetina krajanů a krajanek. Stalo se několik případů, že celé české rodiny zahynuly. Soucit a smutek jímal každého, kdo četl anebo slyšel vyprávěti o tragickém konci celé rodiny Šindelářovy, čítající 7 členů, nebo o tom, jak celá rodina krajana Novotného našla svůj hrob ve vlnách řeky a zanechala zde stařičkou, bolestí zdrcenou babičku, či o rodině krajana Fenyka, jejíž všichni členové stali se oběťmi neblahé lodi „Eastlandu“. Společně zahynuli při katastrofě milenci Ervin Nádeník z č. 1830 Hamlin ave. a sl. Anna Řeboutová, 3159 Miliard ave., kteří v brzké době chtěli slaviti svatbu. Byli pohřbeni ve společném hrobě.
Krajanský tisk nepsal pouze o tragických osudech, ale otiskoval i příběhy přeživších. Jeden z nich, Bedřich Šimonek, vzpomíná: Seděli jsme dole uvnitř lodi a byli veselí, neboť jsme se těšili na zábavu. Bylo tam více než 200 lidí! Asi po dvaceti minutách začala se loď kloniti a klesati k jedné straně. Nejprve jsme z toho měli švandu, neb jsme myslili, že je to obvyklé kývání lodi a že nehrozí žádné nebezpečí. Pojednou nás to všecky srazilo k jedné straně. Piano se převrhlo, rozbilo a zabilo asi 20 lidí. Všichni křičeli a hleděli se zachrániti. – Voda vnikala do lodi. Jsem dobrým plavcem a hleděl jsem se plováním udržeti na povrchu. Šlo to těžko. Asi 6 osob se mně chytilo, ale strhli mne též dolů. Strachem se mně pustili a snažili se jinak zachrániti. Následkem toho bylo mi možno dostati se opět na povrch. Byl bych rád pomohl jiným, ale nemohl jsem a byl jsem rád, že ztěžka jsem zachránil svůj vlastní život. Oknem lodi jsem se dostal ven a po provaze byl jsem vytažen na břeh – do výše asi 15 střevíců na ulici.
Thomas Zahradnik patřil mezi „malé“ hrdiny této neblahé události. Původně to vypadalo, že akce se zúčastní i se svojí rodinou (měl pět dětí). Naštěstí jeho nejstarší dcera plánovala svatbu, proto většina rodiny zůstala doma a zaměřila se na svatební přípravy; nejmladšího synka si s sebou nebral, neboť měl na starost několik her v rámci pikniku. Poněvadž byl Thomas Zahradnik velmi dobrý plavec, dokázal zachránit z chicagských vln nejen sebe, ale i jednoho dalšího muže. Poté šel do hospody zavolat svým známým do české čtvrti, aby se rodina dozvěděla, že je v pořádku. Domů do české Plzně šel více než čtyři kilometry v promočeném oblečení. […]
Symbolem neštěstí se stal sedmiletý Vilík Novotný. Na palubě byl s rodiči a starší sestrou. Nikdo z nich nepřežil. Neidentifikované Vilíkovo tělo, označené pouze číslem 396, leželo v provizorní márnici celý týden. Až pak ho identifikovali jeho spolužáci Walter Čech a František Řežábek. Krajanský tisk událost reflektoval: Celé město truchlilo a jato bylo soucitem nad smutným koncem této nešťastné rodiny, a zvláště o malého Vilíka jevil se všude takový zájem, že pohřeb hošíkův a s ním i celé rodiny byl nejvelkolepějším a nejkrásnějším a stal se jaksi symbolickým uctěním památky všech obětí Eastlandu městem Chicagem. Dne 31. července konal se pohřeb rodiny Novotných, jenž vypraven byl péčí Čes. Pomocného Výboru a byl jedním z nejkrásnějších českých pohřbů obětí katastrofy. Pohřeb konal se z české svobodomysl. školy Vojta Náprstek na Homan avenue a súčastnily se ho nejen nepřehledné zástupy chicažského obyvatelstva, ale i zástupci města Chicaga s mayorem Thompsonem v čele a celá řada českých jinonárodních organisací. Rakve byly umístěny na smutečně vyzdobených podstavcích před školou a vedle nich bylo plno věnců, květin a stuh.
Eastland původně sloužil pro přepravu ovoce, později byl přestavěn na výletní parník, ale stavební úpravy nebyly zrovna šťastné, neboť loď měla problémy se stabilitou. Dle vyšetřovací komise k neštěstí přispělo také velké množství záchranných člunů, které byly na palubě zavěšeny poměrně vysoko. Navíc před havárií nefungovaly balastní nádrže, do nichž se pumpuje voda, aby měl parník větší ponor. Kapitán s posádkou jednoznačně podcenili bezpečnostní předpisy. Přestože se hledal viník soudní cestou a proběhly žaloby o finanční vyrovnání, jež se táhly řadu let, nakonec nebyl nikdo potrestán. Ještě téhož roku byl Eastland z řeky vyzvednut. […]
V Chicagu se dodnes na smutnou událost z července 1915 nezapomnělo a je každoročně připomínána velkou pietní akcí v centru města. Příběh Eastlandu byl několikrát literárně zpracován a vzniklo také několik filmových dokumentů. Před pár lety byl dokonce na toto téma realizován muzikál. Roku 2015, u příležitosti stého výročí události, vznikl památník obětem havárie Eastlandu na Českém národním hřbitově.