Po pádu železné opony probíhaly ve východoevropských zemích bývalého socialistického bloku včetně Československa rozsáhlé změny, ideologicky zaštítěné metaforou návratu do Evropy. Do Evropy symbolizované Evropským hospodářským společenstvím, které zrovna procházelo transformací v Evropskou unii. Jakkoliv byla politická jednání zdlouhavá a složitá, v určitém směru se návrat do Evropy odehrál de facto okamžitě a bez obtíží. Stačilo otevřít hranice a lidé, zboží a informace mohli bez větších technických obtíží cirkulovat mezi Československem a Evropou. Na obou stranách železné opony platily stejné technické standardy telefonních, poštovních, železničních a jiných sítí, a také stejná pravidla jejich užívání v mezinárodním styku, formulovaná na půdě nejrůznějších mezinárodních expertních organizací. Z hlediska materiálních infrastruktur totiž Československo Evropu nikdy tak docela neopustilo, a nemuselo se do ní proto obtížně vracet. Naopak, a do značné míry i zásluhou jednotlivých techniků a inženýrů, zůstávalo po celé období studené války aktivní při vytváření evropských infrastrukturních sítí a standardů.
...