Tento rozhovor vzniká jako součást tematického bloku ĎaSu, který vychází z výsledků projektu Utváření Evropy. Technika a proměny 1850−2000 (Making Europe. Technology and Transformations, 1850−2000). Začněme tedy od začátku – co má zvolený titul naznačovat o dějinách Evropy?
Zmíněný název má odrážet ambici našeho týmu napsat dějiny Evropy, jež se soustředí na osoby a organizace, které se zapojily do procesu konstrukce, utváření Evropy. Evropa je, z našeho pohledu, rodícím se souborem struktur, identit, infrastruktur, regulatorních režimů či trhů. Jedná se o otevřený, neukončený proces, postupující zdola nahoru. Když spolu teď mluvíme, Evropa se stále utváří. Utváření Evropy by se podle našeho názoru nemělo zaměňovat s evropským integračním procesem spojeným s politickou entitou Evropské unie. Snažíme se ukázat, že utváření Evropy je mnohem širší proces, a tak svým způsobem decentralizovat EU a interpretovat její aktivity v širším kontextu. Zaměření na utváření, tedy konstrukci Evropy také znamená, že používáme pojem Evropy jako aktérskou kategorii; zkoumáme, jak historičtí aktéři formulovali a používali koncept Evropy k budování kontaktů mezi regiony, městy, organizacemi a státy, a také s vnějším světem.
...
(Rozhovor sbyl pořízen před brexitem, v září 2015, na konferenci Tensions of Europe ve Stockholmu)
Johan Schot (nar. 1961) je nizozemský historik, v současné době působí jako ředitel institutu SPRU (Science Policy Research Unit) při univerzitě v Sussexu, který patří mezi nejstarší akademické instituce zaměřené na studium inovací a politiku vědy. Předtím dlouhodobě působil jako ředitel nizozemské nadace pro dějiny techniky a jako profesor dějin techniky na univerzitě v Eindhovenu. Od roku 2009 je členem Královské nizozemské akademie věd. Své zájmy dělí rovným dílem mezi historii techniky a inovační studia. Mezi jeho nejvýznamnější monografie patří: Writing the Rules for Europe. Experts, Cartels, International Organizations (edice Making Europe; spolu s W. Kaiserem, 2014) a Transitions to Sustainable Development. New Directions in the Study of Long Term Transformative Change (spolu s J. Grinem a J. Rotmansem, 2010).