Od poloviny 12. století do začátku 14. století
K roku 1142 zaznamenal Kanovník vyšehradský při popisu požáru Pražského hradu dění, které se vztahovalo k ostatkům sv. Ludmily. Jeptišky tehdy musely uprchnout ze zničeného svatojiřského kláštera a odstěhovaly se do kostela sv. Petra pod Petřínem. Po několika dnech se začaly shánět po ostatcích své patronky a s pomocí pražského stavebníka Vernera našly Ludmilinu rakev neporušenou mezi kamením a ohořelým dřívím. Chtěly ji vynést z Pražského hradu, avšak nemohly otevřít bránu. Obrátily se tedy na pražského biskupa Otu, co mají učinit, ten si však netroufl rozhodnout a chtěl se dotázat v Římě. Jeptišky tedy prosily moravského biskupa Zdíka, který požadoval souhlas jejich biskupa. Nakonec řeholnice na radu pražského děkana Jindřicha a arcijáhna Petra rakev otevřely, prohlédly a opět uložily k oltáři. Kameník Verner při té příležitosti zcizil ostatek a odešel s ním do ciziny. Záhy po svém návratu domů zemřel a jeho syn ostatek vrátil.
...
Milena Bravermanová
Za Karla IV.
V době nástupu Lucemburků byla památka sv. Ludmily ctěna v církevních institucích na Pražském hradě, především v klášteře svatojiřských benediktinek, kde přirozeně leželo centrum její úcty. Podobně jako její vnuk svatý Václav byla svatá Ludmila na lucemburském dvoře připomínána ve dvou rolích, jednak jako mučednice a jednak jako kněžna a dávná příslušnice přemyslovského rodu.
...
Václav Žůrek
Od raného novověku po současnost
Za husitských válek a následně i po nich obecně úcta ke sboru českých zemských patronů (vyjma sv. Václava) ustupuje do pozadí. Zobrazení sv. Ludmily postrádáme ještě na Svatojiřském oltáři (šedesátá léta 15. století; dnes Národní galerie v Praze). Není náhodou, že se postava sv. Ludmily (společně se sv. Voršilou) nachází na křídle tzv. Puchnerovy archy z klášterního kostela sv. Františka z Assisi (1482, dnes Národní galerie v Praze), kterou pořídili křižovníci s červenou hvězdou (jediný církevní řád založený v českých zemích).
...
Jan Royt