V posledních měsících se už nikdo neptal, jak někdo zemřel, nikdo nechtěl znát podrobnosti. Všichni je znali předem: smrt při bombardování, v důsledku mučení ve vězení, vražda po únosu kvůli výkupnému, kulka odstřelovače, v bitvě. Smrt žalem nebo proto, že vám vypovědělo službu vlastní tělo, představovala v těchto dnech velice vzácný jev. Nad smrtí, která nevyvolávala hněv, se nelamentovalo. Strhující román Chálida Chalífy Smrt je dřina (přeložila Jitka Jeníková, Filip Tomáš – Akropolis, Praha 2021) ukazuje syrskou občanskou válku z pohledu dětí pohřbívajících svého otce. Mikrobus jede z Damašku na sever a prodírá se checkpointy ovládanými Assadovými vojáky, povstalci i islamisty. Rozkládající se a zapáchající tělo přivázané provazem na zadním sedadle budí odpor, závist i vzpomínky na lásku a na smysl ztracených revolucí. Třem sourozencům postupně docházejí slova. Třetí den po příjezdu do al-Anábíji se Bulbul rozhodl překročit hranice s Tureckem. Vezl ho jeden z příbuzných, který se mu chystal v případě potřeby pomoct. Na přechodu as-Saláma se mačkal obrovský dav. Tisíce lidí čekaly, až je pustí přes hranice. Pomyslel si, že ve skutečnosti vůbec nechce začít nový život, že něčeho takového není schopen. Nový život znamenal nové neznámo a to vyžadovalo od člověka sílu. Starý známý strach se vrátil, zatoužil po svém bytě, po opakování těch samých úkonů v práci, po nakládané zelenině a strachu z fašistů sahajících po zbraních, kteří chtějí srovnat Dará se zemí a osázet to tam bramborami…
- mš -