Jiří ŠTAIF
Modernizace na pokračování. Společnost v českých zemích (1770–1918)
Argo, Praha 2020, 432 s., 448 Kč, ISBN: 978-80-257-1216-8
KAŽDÝ POKUS O SYNTETICKÉ ZPRACOVÁNÍ určitého období z pera jednoho autora vždy oprávněně vyvolává pozornost. Čtenář si od takové práce slibuje ucelený pohled na epochu i jakýsi interpretační klíč, který mu umožní ji uchopit; v autorských kolektivech se takových cílů dosahuje obtížněji. České 19. století v tomto ohledu nestrádá – díla Otty Urbana, Jiřího Kořalky či Jana Křena není třeba připomínat. Jiří Štaif má bezpochyby všechny předpoklady stát se nedílnou a v podstatě i očekávanou součástí této pomyslné posloupnosti. Je historikem, který se zasvěceně pohybuje ve všech podstatných sférách minulé skutečnosti, politických, kulturních, sociálních i hospodářských, nadto historikem neobyčejně teoreticky fundovaným. Nicméně aby odborná obec takový syntetizující pohled náležitě ocenila, musí být alespoň do určité míry koncepční a novátorský; převyprávět notorická data a poznatky a utřídit je do podoby knihy zvládne i průměrný historik. Štaifova syntéza koncepční i novátorská je, ovšem – použijeme-li autorův oblíbený pojem – „obezřetně“, a to ku prospěchu věci. Autorovým cílem zjevně nebylo přinést radikálně nový, „revizionistický“ výklad dějin 19. století. Chová respekt k dosavadním výsledkům poznání, a to českých i zahraničních kolegů, a pokud s nimi polemizuje, činí tak noblesně – jako v případě Pietera Judsona a jeho poněkud vyhraněné, i když pozoruhodné apologie The Habsburg Empire: A New History z roku 2016. Typickým příkladem Štaifovy citlivé práce s tradičními diskurzy o 19. století je používání pojmu obrození, který byl v posledních letech poněkud ostrakizován. Štaif se k němu sympaticky hlásí, neboť podle něj umožňuje postihnout racionální i emocionální složku tohoto historického procesu.
...