Krakatit, první filmová adaptace stejnojmenného románu Karla Čapka, vstoupil do kin 9. dubna 1948, tedy v počátcích „budovatelské“ éry filmové tvorby. Realizace scénáře bratrů Otakara a Jaroslava Vávrových se však započala již v roce 1947 a je ještě příkladem progresivní linie české kinematografie, jež se začala rýsovat za třetí republiky. Rozbití lineárního způsobu vyprávění, popření „objektivní“ vypravěčské perspektivy, fantaskní stylizace a psychologizace filmového vyjadřování spojovaly žánrově rozmanité snímky, jako byla biografie houslového virtuosa Josefa Slavíka Housle a sen (Václav Krška, 1946), adaptace románu norského spisovatele Sigurda Christiansena Mrtvý mezi živými (Bořivoj Zeman, 1946), hororový příběh podle N. V. Gogola Podobizna (Jiří Slavíček, 1947) nebo právě adaptace děl Karla Čapka. Filmovému Krakatitu těsně předcházely Čapkovy povídky (Martin Frič, 1947), zpracování pěti krátkých próz, v němž se spojily fantastické motivy a tehdy neobvyklý formát povídkového filmu.
...