Chrámová hora v Jeruzalémě se během letošního léta dostala opět na přední místa zpravodajství: místní Palestinci se totiž ohradili proti tomu, aby museli procházet při vstupu k posvátnému místu skrz rámy opatřené detektory kovů, které byly nainstalovány poté, co zde arabští ozbrojenci zavraždili izraelské policisty. Došlo k násilnostem, nakonec izraelská strana ustoupila a na bezpečnostní rámy v posvátném prostoru rezignovala. Prozatím. O každodenním soužití Židů a Palestinců vypráví i kniha Lizzie Doronové Kdo je to sakra Kafka (přeložila Ruth Jochanan Weiniger, Garamond, Praha 2017), a to nebývale upřímným způsobem. Autorka, dcera rodičů, kteří přežili holocaust, se dostala do povědomí čtenářů autobiografickým románem Mlčení mé matky; ostatně matka je důležitou postavou i v knize o židovsko- palestinském soužití, byť zůstává spíš v pozadí. Dědictví, které do nás rodiče vložili ve formě názorů na okolní svět, si neseme každý z nás, bez ohledu na národnost a původ. Vytváříme tím síť interkulturních kódů a vazeb, které nelze jen tak prolomit, nadto když se k tomu přidá politika. Autorka popisuje přátelství s Nadímem, palestinským mírovým aktivistou. Na konferenci v Evropě se totiž rozhodnou, že o soužití Palestinců a Židů natočí film. Za půl hodiny se objevila v kavárně asi třicetiletá žena z Německa... „Moc se mi líbí váš příběh... Představuji si to tak, že ty povíš svůj příběh, o svém dětství a o rodičích, kteří přežili šoa, a on poví svůj, o svých rodičích a svém dětství a o okupaci. Popravdě už mám hotový scénář. Bude to film o přátelství mezi dvěma zdánlivě znepřátelenými lidmi.“ Ale tak snadné to nebude…
- ivc -