Josef SERINEK – Jan TESAŘ – Josef ONDRA
Česká cikánská rapsodie
Triáda, Praha 2016, 3 sv. (508 s., 640 s.,212 s.), 1299 Kč, ISBN 978–80–87256– 86–2
CIKÁNSKÝ PARTYZÁN. Kdekdo by možná toto spojení nazval kontradikcí. A přece potvrzuje více než jiné historické příběhy, které momentálně poutají pozornost českého dějepisectví, že protinacistické hnutí nebylo pouze tím hrdinně českým projektem, a že ani „romská otázka“ za okupace nebyla tak vzdálená české zkušenosti a skutečnosti. Čtení životního příběhu Josefa Serinka (1900–1974), který nepostrádá zvraty, na nichž by šel vystavět kvalitní román, poskytuje čtenářům od širší veřejnosti po vědce mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát. Čím může čtenáře se zájmem o autentickou historii – dějiny bez úmyslných fabulací, zveličování či jednostranností – obohatit?
Základem třísvazkového díla je v českém prostředí netypické historické drama přinášející jedinečný pohled do nitra (zejména protektorátní) každodennosti spojené s perzekucí, násilím, touhou žít, vírou a láskou. Příběh, který převyprávěl sám Serinek na sklonku svého života v šedesátých letech, je v mnohém jedinečný a nelze jej ani v nejmenším ztotožnit se všeobecně českým, ani specificky romský údělem za nacistické okupace. Historik a editor díla Jan Tesař vedl rozsáhlé rozhovory s mužem, který byl prvoválečným zběhem, v období mezi světovými válkami kočovným cikánem, později vězněm v pracovním táboře v Letech u Písku, aktivním členem partyzánského oddílu, pozůstalým po vyvražděné rodině – po obětech romského holocaustu – a po válce hospodským v hostinci s příznačným názvem „U Partyzána“. Slovy editora, Serinkův příběh okouzluje opravdovostí a ukazuje, jak se z nespravedlnosti a ponižování rodí vzpoura. Přestože Serinkova cikánská identita je jedním ze základních prvků oné opravdovosti a upřímnosti, neprojevuje se zde ani náznak romského komplexu či pocitu výlučnosti. Chudý, soustavně odstrkovaný a okrádaný muž zůstal člověkem se smyslem pro spravedlnost a lidskost. Zprvu by se mohlo zdát, že editor přetavil svou fascinaci Serinkem do strhujícího příběhu. K tomu má ovšem Tesařovo patrně životní dílo daleko. Jan Tesař, historik s pověstí nonkonformního vědce a kritika mainstreamu, nám zde nabízí mnohem více. Česká cikánská rapsodie je mimořádným dílem nejen svým rozsahem, ale předně svým zpracováním. První díl prezentuje přepisy osmnácti rozhovorů v podobě, v jaké před téměř šedesáti lety vznikly, aniž by jim ubírala na čtenářské atraktivnosti. Následující svazky jsou již autorským dílem editora. Druhý díl poskytuje vhled do Tesařovy ediční práce, konkrétně do poznámek a vysvětlivek. Ty plní nejen svou běžnou funkci (objasňují pojmy, identitu zmiňovaných postav a podobně), editor zde navíc netypicky ověřuje uváděná fakta dodatečným výzkumem. Těžko si představit náročnější práci než konfrontaci výpovědí o pohybu a činnosti partyzánského hnutí na Vysočině s archivním materiálem. Druhý svazek je tedy plně vypravěčský, komentáře si lze snadno představit jako jednotlivé vstupy v rozhlasové hře. Pomáhá čtenáři zorientovat se ve výpovědi pamětníka, místy dokonce zpochybňuje některé epizody kladením otázek či vyjadřováním pochybnosti. Je vyčerpávající, ale prakticky ani na moment nezáživný. Někdy až kriminalisticky vytrvalá Tesařova důkladnost dává knize potenciál stát se měřítkem, jak postupovat s ohledem na takzvané metody historikovy práce, a především jak kriticky přemýšlet. Málokdy jsme totiž svědky toho, aby editor rozvinul své zaujetí pro získanou výpověď pamětníka do takové šíře. Serinkovy vzpomínky, podobně jako jakékoli jiné pamětnické reflexe, se nacházejí kdesi na půli cesty mezi svědectvím a mýtem. Tesařovi je tato skutečnost podnětem k investigativnímu přístupu: pozornému čtení, ověřování, porovnávání pramenů, kontextualizaci a předně přísné kritice, která více než co jiného bere v potaz možnosti a meze lidské paměti. Pamětník není neomylný ani svatý a vyprávěný příběh není žádným historickým dogmatem či důkazem o tom, co a jak se přesně událo. Přesto Tesař bere Serinka vážně a s respektem. Třetí svazek uvádí do souvislostí vybrané motivy a rozšiřuje téma o obecnější kontext. Ukazuje, co vše je možno ze Serinkova vyprávění vyčíst – od pracovních postupů ilegální skupiny po atmosféru doby, a čím vůbec byl fenomén partyzánské války v kontextu vojenských operací v českých zemích a na Slovensku. Česká cikánská rapsodie je mnohovrstevnatým dílem. Nejde o pouhý historický příběh opatřený metodicky brilantním komentářem. Poskytuje mimo jiné obrazy, které mohou pomoci české sebereflexi při hodnocení nacistické okupace. Takto se dá číst Serinkova zkušenost s násilnickým jednáním českých četníků v Letech, které si nezadalo s brutalitou nacistických represivních jednotek. Tesař i zde upozorňuje (a činí tak dlouhodobě), že genocidu českých Romů a obecně „realizaci“ okupace usnadnila práce protektorátní (české) autonomní správy. S důsledností při ediční přípravě celého díla koresponduje také pečlivá práce vydavatele. Tři svazky mohou bezvadně zapadnout do domácí historické knihovny nejen svým přebalem, ale především obsahem a formou. V dosavadní české knižní monografické a ediční tvorbě jsou totiž velmi výjimečné.
Radka Šustrová