„Jaké uspokojení pro Rozum, když viděl, že Osvícenství je ve Vídni tak dobře využito a jeho rady tak dobře pochopeny!“
Louis-Antoine Caraccioli, Cesta Rozumu po Evropě, Brusel 1772.
„Její zuby bílé, její pleť čistá a průsvitná svědčily o pevném zdraví a rovnováze mravní. (…) Byla příliš ženou, mnohem více než připouštějí úřední její životopisci, pravá měšťanka německá XVIII. století; rozumná a pilná hospodyně, něžná manželka, žáru její lásky dostačovalo manželství a svou mírnou obrazotvorností nezabloudila nikdy ve sny zapovězené.“
Ernest Denis, Čechy po Bílé hoře, sv. I/3, Praha 1902.
CHRONOLOGIE
1740 Začátek vlády Marie Terezie – války o dědictví rakouské
1741–1742 Praha okupována bavorsko- francouzskou armádou
12. 5. 1743 Korunovace Marie Terezie českou královnou
1744, září Pruská okupace Prahy, židovský pogrom
1748 Cášský mír – konec války
1748–1749 Reformy státní správy Fridricha Viléma Haugwitze
1752–1754 Reformy univerzit, zavedení přirozeného práva
1756 Poslední porod Marie Terezie ve věku 39 let
1756–1763 Sedmiletá válka
1763 Zřízení katedry politických a kamerálních věd ve Vídni (Josef Sonnenfels)
1763 Karl Heinrich Seibt profesorem morálky a krásných věd v Praze
1765 Smrt Františka Štěpána Lotrinského, manžela Marie Terezie
1766 Josef II. (25 let) spoluvladařem – diskuse s matkou o reformách
1770–1772 Hladomor v českých zemích
1773 Zrušení jezuitského řádu
1773 „Testament“ Marie Terezie (projekt reforem)
1774, 6. 12. Všeobecný školní řád (Johann Ignác Felbiger)
13. 8. 1775 Nevolnické povstání – poddanský patent
21. 12. 1867 Prosincová ústava – Rakousko-Uhersko se mění v konstituční monarchii a liberálové začínají oceňovat Marii Terezii jako zakladatelku moderní monarchie
1866–1879 Alfred Arneth píše Dějiny Marie Terezie – objevuje její vnitřní reformy státní správy
1888 Vztyčen pomník Marie Terezie ve Vídni – oslavuje ji jako reformátorku státu, věd a umění; autorem programu je Arneth