Před 3200 lety Egypt čelil a úspěšně odolal rozsáhlé invazi takzvaných mořských národů ze severu, jejichž příslušníci ho mohli rázem obsadit a vyvrátit jeho civilizaci. Tato invaze spojená s hromadnou migrací se odehrála ve dvou vlnách během přibližně čtyřiceti let za vlád Merenptaha a Ramesse III. (v období 1232–1190 př. n. l.), přičemž Egypt se s ní vypořádal vojensky velmi razantně, jak ostatně lze jedině a účinně čelit hromadnému ozbrojenému náporu cizích vetřelců. Egypťané je porazili ve dvou rozhodujících bitvách a zajistili tak pokračování faraonské Nové říše, byť jen na dobu pouhých sta let, které zbývaly Ramessovcům do pádu jejich dynastie ze závažných vnitropolitických a hospodářských důvodů. Nastupující Třetí přechodná doba (od 1081 př. n. l.) potom přinesla zemi na Nilu především rozdělení na dvě samostatná území – Deltu a Horní Egypt, která měla svá sídelní města a své panovníky. Zatímco vládci 21. dynastie sídlili v Džanetu (řecky Tanidě) v nilské deltě, v hornoegyptském Vesetu (řecky Thébách) vznikl a paralelně existoval takzvaný Boží stát Amonův.
...