Roger GRIFFIN
Modernismus a fašismus Pocit začátku za Mussoliniho a Hitlera
Přeložila Eva Kalivodová, Karolinum, Praha 2015, 602 s., 460 Kč, ISBN 978–80–246–3231–5
AČKOLI AUTOR NA POSLEDNÍ STRÁNCE KONSTATUJE, že jeho kniha čtenáři nevyrazí dech a ani nezmění paradigma odborného přístupu k ideologickému extremismu, můžeme tuto knihu považovat za jeden z nejzásadnějších počinů na poli domácí překladové literatury týkající se dějin fašismu. V odborných kruzích se stále zoufá nad skutečností, že jsme doslova zahlceni dílčími empirickými studiemi o fašismu, zatímco syntetických pojednání založených na nějaké originální a komplexní interpretační perspektivě je jako šafránu. Právě Roger Griffin je jedním z těch autorů, kteří se touto nelehkou cestou vydali. Modernismus a fašismus můžeme považovat za vyvrcholení jeho dlouholetého výzkumu a postupného precizování konceptualizace, započaté monografií z roku 1991 Nature of Fascism (Povaha fašismu).
Griffin rád hovoří o „novém konsensu“, který podle jeho názoru nastal v průběhu devadesátých let v podobě prudce rostoucího počtu badatelů sdílejících jako on kulturalistická východiska při výzkumu fašismu. Tento konsenzus má ovšem řadu vyhraněných odpůrců, a to zvláště v německém prostředí. Nejčastěji se kritika zaměřuje na Griffinův generický pojem fašismu s argumentem, že jde o nepřípustné zjednodušení, mají-li být odlišné praxe nacismu a fašismu převedeny na společný pojmový jmenovatel. Vzhledem k tomu, že jde více o apriorní konceptualizace než o znalosti pramenů, stěží lze očekávat, že bude tento spor v brzké době vyřešen. Jde totiž o tradiční konflikt uvnitř sociálních věd o použitelnost nomotetických nebo idiografických postupů výkladu. Griffin na vícero místech knihy obhajuje svou snahu o propojení obou. Jak je vidět z těchto kritik, radikální zastánce rozumějící idiografické historiografie tím však stěží uspokojil. Druhá výtka zdůrazňuje Griffinův nezájem o hospodářské, sociální, ba i politické podmínky úspěchu fašismu v různých zemích. Je zřejmé, že autor si byl této výtky vědom, když redukoval svou pozornost analytika na sféru ideologie. Patrně proto v knize opatrně připomíná, že svým výkladem dynamiky nacismu z perspektivy modernismu nemíní nahradit tradiční historické zkoumání vzestupu nacismu, nýbrž jen je „doprovodit“.
...