všecko vám povím – snad si to / též poslechnete rádi – / jak na pahorku zřela jsem / učence v květu mládí. / „Kdopak jste, pane?“ ptám se ho. / „Co hledáte v té díře?“ / Co řek, mi v hlavě utkvělo / jak kaňka na papíře. / „Z pravěku hledám nádoby, / jež proměnil čas v střepy, / měřím je a chci uhádnout / jejich tvar kdysi lepý (...) / Pět tisíc let to bude, / co podle mého mínění / se nejlíp žilo všude ...
‣Více