Když se říká nebo píše archeologové objevili…, budí to jaksi samozřejmě představu archeologů-mužů, ačkoli dnes už je poměr žen a mužů v archeologii zhruba vyrovnaný. Ta představa ovšem zapadá do tradice vyrůstající ze skutečné situace: až do poloviny 20. století byla archeologie doménou mužů. Pro ženu se nepatřilo mít učené zájmy, a když, tedy teoretické, projevované četbou a rozhovory. I když se archeologie od poloviny 19. století stávala předmětem univerzitní výuky, zůstávala pro ženy ještě dlouho nepřístupnou disciplínou. A výzkum v terénu se pak už vůbec neslučoval s rolí a postavením žen ze středních a vyšších tříd, nemluvě o technických obtížích, omezujících únosnost jejich pobytu v přírodě na vyjížďky a pikniky. Ty byly vlastně jedinou příležitostí, jak se žena 19. století mohla dostat do styku s archeologickou prací.
...