Tak praví, usedá na trůn, povolá Doolina. I nechá jej pokleknout na schody potažené rudým sametem, pasuje jej na rytíře se zvoleným mečem a daruje mu jej a políbí ho a praví: Nový rytíř neví, jak velký klenot žádal po svém příteli. Při mé rytířské přísaze! Kromě Durandalnu není meče, jako je tento, žádného v celém křesťanstvu!
Doolin von Mainz, zpěv I, 13. sloka (v českém překladu)
Tak mělo vypadat legendární pasování na rytíře na dvoře krále Karla Velikého, jak jej popisuje básník Johann Baptist Alxinger v módním eposu Doolin von Mainz. Jeho hrdina si při něm vybral kouzelný meč, se kterým pak bojoval proti nadpřirozeným bytostem na dlouhých cestách mezi Dánskem, Francií a Grónskem. Toto básnické dílo je pouze jedním z mnoha dokladů jistého oživení zájmu o rytířskou kulturu v době osvícenství. Rytířské eposy a prozaické příběhy byly první známkou renesance heroického ideálu středověké šlechty.
...