Onehdy, uprostřed normalizačního bezčasí, jsme seděli spolu s básníkem Emilem Julišem na terase mosteckého pracoviště Archeologického ústavu ČSAV a mluvili o všem možném. Před vedlejší vilou zastavilo auto, z něhož vystoupil elegantní starší pán, vlídně nám pokynul a svižně zamířil domů. Naše téma se rázem změnilo, ten pán byl totiž profesor Josef Hojdar (1919–2000), přední odborník na povrchovou těžbu uhlí a dlouhá léta jeden z hlavních šéfů Severočeských hnědouhelných dolů. Emil Juliš vzpomínal, jak někdy na konci šedesátých let vedl s naším sousedem rozhovor pro časopis Dialog. Profesor Hojdar sugestivně líčil krásu podkrušnohorské krajiny, která vznikne po úplném „vyuhlení“ a velkolepé rekultivaci. Emil Juliš nevěřil vlastním uším, vypnul proto magnetofon a zeptal se: „Pane profesore, vy tomu, co říkáte, věříte?“ Pan profesor bez zaváhání přitakal a i při vypnutém magnetofonu plynule pokračoval. Své vizi skálopevně věřil. Naše tehdejší posezení, stimulované Chrámeckým divochem (vínem z Chrámců u Mostu), se značně protáhlo. Točilo se kolem utopií a jejich neblahých důsledků.
ZKRESLUJÍCÍ MOC ŠIROKÉHO KONTEXTU
Matěj Spurný svůj badatelský záměr představil jako pokus porozumět myšlenkovému světu lidí spoluvytvářejících dějiny socialistického Československa v éře industriální modernity. Jeho kniha má důkladně promyšlenou a široce rozprostřenou strukturu, s tematickými okruhy oscilujícími mezi lokálními a obecnými dějinami. Výměnu starého Mostu za miliony tun uhlí a vybudování Mostu nového řadí do souvislosti s modernitou a s utopickými představami, spojenými s „vědecko-technickou revolucí“. Konstatuje, že tohle všechno bylo příznačné jak pro komunistický, tak i pro kapitalistický svět. Opakovaně zmiňuje Le Corbusiera, Most se prý nějak podobá jeho indickému Čandígarhu, dojde i na Tomáše Baťu a Zlín. Nic proti tomu, jenže obecná idea je jedna věc, a konkrétní výsledky druhá. Modernita byla sice důležitým faktorem, při zacházení s Podkrušnohořím ale vždy rozhodoval technokratický přístup pohrdající „měkkými“ hodnotami, které se nedají ani spočítat.
...