Pozdní odpoledne 9. prosince roku 1501 zastihlo pestrou společnost doprovázející prince Zikmunda, mladšího bratra českého a uherského krále Vladislava Jagellonského, ve svízelné situaci. Podmínky na cestě byly velmi špatné a karavana vozů, jež dopoledne opustila brány města Trenčína, si klestila cestu vpřed jen pozvolna. Cílem prince Zikmunda, jeho dvořanů a služebníků, byl toho dne zhruba třicet pět kilometrů vzdálený Brumov situovaný na moravské straně Bílých Karpat. Při přechodu jedné z horských řek povolil ledový příkrov a do vody se probořil vůz, v němž jeli knížecí duchovní. Vyproštění vozu se ukázalo být nad síly lidí i zvířat, navíc se uprostřed lesů rychle stmívalo. K uvězněnému vozu byli postaveni strážní. Průvodci najatí z řad místních obyvatel následně provedli cestující dvůr neznámou zimní krajinou. Část doprovodu nicméně musela nocovat v improvizovaném táboře, což ovšem kladlo zvýšené nároky na zajištění potravin a krmiva pro koně. Plánovaná zastávka v Brumově tak byla namísto odpočinku vyplněna horečnatou aktivitou. Nebylo proto divu, že svým vyčerpaným lidem dopřál princ Zikmund oddechu již v necelých deset kilometrů vzdálených Valašských Kloboukách. Cena za noční dobrodružství se vyšplhala na dva uherské zlaté a osmnáct denárů, jak to záhy zanesl do svěřených register Zikmundův účetní písař, bakalář Mikuláš Górski.
...