JAK ZNÁMO, PŘÍTOMNOST dětského protagonisty libovolný snímek automaticky neřadí mezi dětské filmy. Nejeden rodič by si dvakrát rozmyslel, zda doma pustit film o capartech, kteří vidí mrtvé a mají z toho trauma (Šestý smysl, 1999), žijí v bídě při sotva mlhavé perspektivě (Zloději kol, 1948), útisk řeší záludnostmi a vynalézavým vršením vulgarit (Gummo, 1997) a celé dětství pokládají za bolestné období (Starý dům uprostřed Madridu, 1976). Chcete-li definovat „dětský film“, nabízí se ještě další komplikace: všechny přece nejsou pouze o dětech, přičemž ty nekoukají výhradně na dětské filmy, což ostatně platí z opačného konce i pro dospělé. Třebaže to na první pohled nevypadá, veškerá tato dilemata a protiklady se příkladně sbíhají ve snímcích Shirley Temple − proslulé dětské herečky, jež byla ve druhé polovině třicátých let 20. století soustavně vyhlašována při propočítávání nákladů a tržeb nejvýnosnější hvězdou Hollywoodu.
...