Kdyby anglosaská literatura neměla Williama Shakespeara, musela by si ho nejspíš vymyslet – ačkoliv i taková teze se občas vyskytne. Letošní čtyřsté výročí od literátova úmrtí přineslo nejednu publikaci o tomto dramatikovi, včetně nových překladů jeho děl do češtiny. S neutuchající vervou vycházejí rovněž knihy, které jsou jakousi variací na Shakespeara – tu více, tu méně povedené. K těm nejlepším z posledních let let patří román Charlie Lovetta Dobrodružství milovníka knih s podtitulovým dodatkem Román o posedlosti (přeložila Hana Petráková, Paseka, Praha – Litomyšl 2014). V příběhu o americkém antikvářovi Peteru Byerlym nechybí napínavá zápletka vycházející (zdánlivě) ze současnosti, ale především je plný odkazů na alžbětinskou dobu, a to včetně přesahu až do 19. století. Pokud by chtěl zjemnělý čtenář namítat, že forma je poněkud, ehm, plytká, protože zasazena do detektivního rámce, budiž řečeno, že mnohovrstevnatý příběh z Lovettova pera zachází pouze s prostředky, jimiž ve svých hrách „operoval“ i velký alžbětinský dramatik: láska, napětí, sentiment... I proto byl tak populární. Lovett přidává interpretace (byť místy spekulativní) toho, co se dělo na pozadí alžbětinské doby (v této rovině přejímá hlavní roli Pandosto Roberta Greena) a přidává „typologii“ milovníků starých knih i toho, co všechno jsou schopni pro svou sběratelskou vášeň udělat: „Nebylo by to úžasné (...) objevit třeba jedinou stránku rukopisu psanou rukou stratfordského Shakespeara? Nebo dopis Anně Hathawayové, ve kterém si autor stěžuje, jak se lopotí s třetím dějstvím Hamleta?“ – „Svatý grál,“ vydechl se zbožnou úctou…
- ivc -