V předmluvě k Andradově básnické sbírce Brazilové dřevo, datované květnem 1924, velký mecenáš saopaulského modernismu Paulo Prado s rozverností pro toto hnutí příznačnou napsal: Při jedné cestě do Paříže Oswald de Andrade z výše ateliéru na náměstí Clichy – pupku světa – oslněn objevil svou rodnou zem. Návrat do vlasti (…) mu pak ten překvapivý objev, že Brazílie existuje, potvrdil. Dotyčný fakt, který již někteří podezíravě tušili, mu otevřel oči k zářivému vidění nového světa, neprozkoumaného a tajemného. Prado tím nechtěl ani tak vyjádřit obecně známou zkušenost, že to, co nám je vlastní, nejlépe zahlédneme odjinud, jako spíš vyhlásit úsvit nového období brazilských kulturních dějin, kdy se to, co Brazílie přirozeně skýtala, šťastně potkalo s tím, co Evropa právě hledala: novou éru brazilového dřeva.
...