„Nám nemůže dostačit, když nám p. prof. Vrzalík dokáže pravost Rukopisů. (...) My nevíme teď, co si máme o Rukopisech myslit. My musíme počkat, až nám pravost Rukopisů oznámí úředně.“
V roce 1934 vyšel v kulturním odboru politického klubu Vlajka spis Stovražba. Šlo o soubor článků namířených proti kritikům pravosti rukopisů Královédvorského a Zelenohorského podepsaný záhadným pseudonymem Jan Evangelista Hanka. Knížka obsahovala mimo jiné i čtyřdílný pamfl et Golliana, kritizující badatelské metody Jaroslava Golla. S čerstvou novinkou v ruce zaklepal český fašista Jan Vrzalík ve čtvrtém poschodí malostranského domu u Pavlánských č. p. 403 na dveře bytu svého někdejšího učitele Josefa Pekaře, aby mu knihu osobně věnoval. S Pekařem se po studiích vídal v Národní kavárně, a tak si mohl dovolit rušit v soukromí. Snad se i tvářil, že jde o jeho vlastní dílo, neboť totožnost autora, architekta, urbanisty a loutkoherce Vladimíra Zákrejse, syna dramatika a známého obhájce Rukopisů Františka Zákrejse, nebyla až do jeho smrti známa. Vrzalík později vzpomínal, že Pekař přijal spis a řekl s přísným výrazem ve tváři: Nedáte si říci. Varoval jsem Vás několikrát, abyste se nedával na tu cestu. Kam chcete dojít? Zůstáváte v bludu, Rukopisy není možno obhájit. Nedržím se fi lologických důvodů, ty se nedají brát vážně, ale s historickými důvody nedá se otřást. Myslil jsem, že se věnujete vědecké dráze. Hájíte-li Rukopisy, pak jsem na rozpacích, učinil-li jsem správně, že jsem vás aproboval. Můj učitel zlomil nade mnou hůl. Neodpověděl jsem, pozdravil jsem a odešel. A zase jsem si opakoval: „Padni, komu padni!“
...