Nelze si představit vzdálenější protipóly, než jakými jsou práce Roelandta Saveryho (1576–1639) vystavené ve Schwarzenberském paláci v komorní expozici Národní galerie, a oltářní malby Karla Škréty, ovládající dvě z největších pražských výstavních síní. Oba umělce od sebe nedělí velká časová vzdálenost; část jejich díla se dokonce vyvíjela paralelně, avšak s naprosto odlišnými východisky i záměry. Zatímco Škréta maloval podle principů barokní sakrální malby to, co bylo popsáno v bibli a schválené literatuře, Savery se snažil v prvé řadě na svých drobných plátnech a propracovaných kresbách zaznamenat přírodu „podle skutečnosti“ způsobem, který vycházel z tradic nizozemského malířství a přes svou křehkost a přitažlivost nikoliv náhodou připomíná vědecké ilustrace. Příběh nehraje v jeho obrazech ústřední roli, bývá pouze naznačen stafáží. Příroda sama reprezentuje boží zázrak. Jde však také o to, pomocí „dlouhého pozorování se nechat okouzlit povahou věcí.“ Do Prahy na dvůr Rudolfa II. umělec přijel jako schopný následovník stylu Pietra I. Brueghela.
...
Roelandt Savery: malíř ve službách císaře Rudolfa II. Národní galerie v Praze – Schwarzenberský palác 8. 12. 2010–20. 3. 2011.