Přední znalec keltské mytologie James MacKillop začíná svou knihu Keltské bájesloví kapitolou o hledání „Keltů“ těmito slovy: Jako slovo s mimořádným ohlasem a matoucí víceznačností je „Kelt“ možná nejpoetičtější tvar, kterým nás kdy učenci obdařili. Jeho původ se dá snadno vysledovat k řeckému Keltoi, které svým významem „skrytý“ označuje lid skrytý před zrakem civilizovanějších národů… Aby to nebylo tak jednoduché, lidé, které označujeme jako Kelty, až do novověku tento název vůbec nepoužívali a neměli ani jiný výraz pro souhrnné označení svého jazykového společenství. Ona skrytost Keltů se závratně proměnila v době romantismu, kdy se dostali do popředí zájmu jazykozpytců a romantických tvůrců, a na této vlně oblíbenosti, jakési „keltománie“ (viz téma DaSu 8/2009, s. 28–43), se nesou dodnes. Důkazem je i existence mnoha různých skupin, které se život Keltů snaží rekonstruovat.
...