Dějiny a současnost

Alberto Manguel v kapitole „Tvar knihy“ zdůrazňuje důležitost obálky knihy pro čtenářovo očekávání. V případě Dějin čtení si však obálka a její obsah téměř neodpovídají. Ilustrace na obálce znázorňuje čtenářku, jejíž ramena jsou odhalena a kniha ji očividně uspala. Druhým výrazným rysem obálky je její grafická stránka, pod kterou čeští čtenáři na první pohled rozpoznají publikaci z edice Teoretická knihovna nakladatelství Host. Dějiny čtení ale rozhodně nejsou něčím, co by ...

Centrum orální historie působící při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR předkládá odborné i laické veřejnosti ucelené pojednání o teoretických problémech, metodologii a vymezení orální historie. Publikace není první vlaštovkou na tomto poli, předcházely jí např. publikace zakladatele Centra orální historie Miroslava Vaňka, především pak kniha Orální historie ve výzkumu soudobých dějin (Praha 2003).

Cílem recenzované práce je co nejsrozumitelnější formou podat základní informace o orální historii, o jejích dějinách ...

Monografie věnovaná ženské účasti na parlamentní práci v meziválečném období je u nás titulem v pravém slova smyslu průkopnickým. Zrodu publikace nesporně předcházel systematický archivní výzkum ve fondech politických stran, ženských organizací i fondech osobních, bohatě jsou v bibliografii zastoupeny také prameny editované. Autorka se tudíž dokázala ubránit pouhému přejímání tradovaných tezí a nepřesností, často nepodložených fakty, a uvádí je na pravou míru díky znalosti konkrétního pramene (např. otázka senátorského ...

Doba vlády předposledního vládnoucího Přemyslovce Václava II. náleží jistě k nejvýznamnějším časům našich dějin, kdy český stát hrál přední úlohu ve střední Evropě. Je proto trochu podivné, že posledním autorem, který tomuto králi věnoval zásadnější pozornost, byl Josef Šusta. Šustovo pojetí se také skrze autoritu pisatele stalo kánonem, který nepřekročily ani práce Josefa Žemličky. Oživení tak přinesly nedávné studie Libora Jana, které vyvolaly rozsáhlou debatu. Do tohoto ovzduší tedy vstupuje ...

„A taktéž jsem se zamyslil nad (v tomto ohledu tíživou a nesvobodnou) situací králů, kteří takřka dluží veřejné zúčtování ze všech svých skutků celému vesmíru a všem věkům... Již v dětství mne trýznilo, když někdo v mé přítomnosti vyslovil byť i jen pouhé jméno lenošivých králů a majordomů...“ Ludvík XIV. (1638—1715), který zmiňované znepokojení nad "nevyúčtováním" předchozích vladařů vyjádřil na stránce 22 českého překladu Pamětí, lenošivostí opravdu neoplýval. Roku ...