Centrum orální historie působící při Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR předkládá odborné i laické veřejnosti ucelené pojednání o teoretických problémech, metodologii a vymezení orální historie. Publikace není první vlaštovkou na tomto poli, předcházely jí např. publikace zakladatele Centra orální historie Miroslava Vaňka, především pak kniha Orální historie ve výzkumu soudobých dějin (Praha 2003).
Cílem recenzované práce je co nejsrozumitelnější formou podat základní informace o orální historii, o jejích dějinách, ale především o metodě. Velmi cennou, v kontextu předchozích publikací na toto téma vlastně nejcennější částí knihy jsou přílohy, v nichž čtenáři naleznou nejen přehlednou databázi odkazů na centra orální historie po celém světě, ale především vzory vedení rozhovoru, vzory souhlasu s využitím rozhovoru, vzory redakčních úprav textu atd. Jedná se tedy o cennou příručku pro všechny začátečníky, kteří se chtějí orální historii věnovat blíže. Na tomto místě je třeba se zastavit a konstatovat, že právě tuto cílovou skupinu měli autoři na mysli především. Svědčí o tom velmi specifický vyjadřovací sloh, který si zvolili. Některým historikům se zřejmě nebudou zjednodušené paralely či místy až příliš explikativní příklady zdát dostatečně vědecké, ovšem je-li publikace určena především studentům, pak nelze mít námitek. A podle mého názoru je možno tuto knihu považovat především za učební text.
...
Ústav pro soudobé dějiny, Praha 2007, 224 s., 200 Kč