České a francouzské dějiny se protnuly v několika významných okamžicích evropských dějin. Jsou jimi roky 1938, 1948 a 1968. Události těchto let zanechaly v naší společné paměti své stopy.
Každý nechť si ponechá to, co mu patří: vrazi vraždy a hanebnost. Pravé děti této země čistou slávu a nesmrtelnost (…). A tak zatímco ty, šlechetný národe, bratře ve víře i ve zbrani, bojuješ za svůj život, my jsme tě opustili…. Zatímco v aréně jsi pohřben, můžeme ti obětovat pouze svůj pláč. (...) Svoboda snesla se na tebe jako plíživý stín, měl jsi ji za světlo a to tě zmátlo. Ještě nepřišel čas žít… Nechť ti, již zemřeli pro tu iluzi, odpočívají v hrobě, který ti vykopal zločin jedněch a zbabělost druhých. Věz však, že ani v tom hrobě neschází naděje. Tento krásný text pochází z roku 1830, sepsal jej Félicité Robert de Lamennais a je určen Polákům, které král Francie zbaběle opustil, stejně jako Francouzská republika zbaběle opustila Československo o sto let později.
...