Jestliže je Luhansk periferiií periferie, je Doněck její metropolí. Donbas, to je odlesněná step pokrytá poli a šachtami, komíny továren a ulicemi nevlídných měst. Doněck je ale jiný: jeho přátelské centrum, supermoderní letiště a fotbalový stadion Donbas aréna byly ještě v roce 2012 během mistrovství Evropy pro fotbalové fanoušky symbolem možná trochu oprýskané a exotické, ale pořád ještě evropské Ukrajiny – součástí mírového a civilizovaného světa. Na doněckých bulvárech a v parcích se návštěvníci cítili stejně bezpečně jako ve Varšavě a Vratislavi, které hostily Euro 2012 společně s Ukrajinou… Tak popsal proměnu tohoto odlehlého koutu Evropy slovenský novinář Tomáš Forró (Donbas. Reportáž z ukrajinského konfliktu, přeložil Ondřej Mrázek, Paseka, Praha 2020), který se tam od počátku války a vzniku separatistických republik několikrát osobně vypravil. Pohyboval se v zázemí i na frontě, mluvil s lidmi z obou stran „barikád“, s těmi místními i s těmi, kteří na Donbas přišli bojovat (či lobbovat) třeba z Čech nebo ze Slovenska. Strhující příběh „periferie“ skládá ze svědectví jednotlivců i z odborných studií specialistů na mezinárodní vztahy a propagandu. Poukazuje na ruský způsob vedení hybridní války a ptá se: Co přivede obyvatele nějakého regionu k přesvědčení, že nepatří do státu, v němž žijí? Odpovědí je mozaika, která mimo jiné s obdivuhodným nadhledem popisuje, co mají společného ukrajinský Donbas, gruzínská Abcházie a Jižní Osetie, moldavské Podněstří či také Náhorní Karabach…
- ivc -