TENTOKRÁT SE VYDÁME DALEKO NA SEVER. Až do finského Laponska. Město Tornio (švéd. Torneå) leží tam, kde dosahuje Baltické moře nejsevernějšího bodu, při ústí nejdelší skandinávské řeky Tornionjoki (švéd. Torneälv). Osada byla založena ve 14. století na velkém ostrově uprostřed řeky. V roce 1621 získala městská privilegia, a tak ač nejodlehlejší, svým stářím předčila ostatní města na březích Botnického zálivu. Tornio bylo obchodním i církevním centrem celého laponského Severu, k jeho rozvoji podstatně přispěl v 17. století rozmach dolování a hutnictví mědi a železa o dvě stě kilometrů výš proti proudu řeky. Především ale bylo skutečnou branou do Laponska. Odtud se v roce 1660 vydal mezi Laponce i Johannes Körning, švédský katolický konvertita, misionář, který na Sever odjel z Prahy a po návratu sepsal o sámských kočovnících neobyčejně živé svědectví, dochované v rukopisech v několika českých fondech. Tuto epochu dnes v Tornio připomíná už jen nevelké muzeum s etnografickými exponáty.
...