Těsně před tím, než se (opět) rozhořel spor o to, zda při každoročním veřejném čtení obětí holokaustu budou čtena jména židovských i romských obětí dohromady, vyšel – téměř jako memento – anglický překlad Žalozpěvu za 77 297 obětí od Jiřího Weila (Lamentation for 77,297 Victims, překlad David T. Lightfoot, Karolinum, Praha 2021). Krátký, ale úderný text, jejž Jiří Weil připravil v roce 1958 (rok před smrtí) pro památník holokaustu v Pinkasově synagoze v Praze, kde jsou vypsána na zdi jména židovských občanů českých zemí, kteří holokaust nepřežili. Je to jakási rekapitulace života v protektorátu Čechy a Morava, prokládaná citacemi z Bible a doplněná téměř reportérským způsobem – byť v básnické zkratce – o osudy některých konkrétních lidí. Jeli pomalu, napěchováni ve vagonech, muži, ženy a děti. Jeli v předjaří, kdy voní země, jeli kolem potoků, řek, polí a luk, kolem lidí dobře oblečených, spěchajících za zábavou nebo na schůzku s milenkou (…) Dne 1. dubna odjelo 1000 lidí do Piaski, 4 se vrátili. Dne 18. dubna odjelo 1000 lidí do Rejnovic, jen 2 se vrátili. Dne 23. dubna odjelo 1000 lidí do Lublina, jen 1 se vrátil. Dne 26. dubna bylo dopraveno 1000 lidí do Varšavy, naživu zůstalo 8. Dne 27. dubna byl opět vypraven transport do Izbice o 1000 lidech, vrátil se jen 1. Dne 28. dubna odjelo 1000 lidí do Zamošče, naživu zůstalo 5. Dne 30. dubna odjel další transport do Zamošče o 1000 lidech, vrátilo se 19… A téměř symbolicky je Weilův Žalozpěv zakončen citátem z 5. knihy Mojžíšovy (9,29).
- ivc -