ČENĚK CHYSKÝ (1877–1952) patří mezi téměř zapomenuté postavy českého dějepisectví. Narodil se ve Slaném půl roku před svým slavnějším krajanem Rudolfem Urbánkem, avšak na rozdíl od něho se ryze odbornému historickému bádání téměř nevěnoval. Jako středoškolský učitel v Rychnově nad Kněžnou nejprve organizoval tamní turistiku a sestavoval turistické průvodce, na počátku dvacátých let přesídlil do Prahy a začal se věnovat dějinám českých hradů a české architektury. V mnoha knihách kompiloval poznání vydobyté jinými českými kunsthistoriky a pokoušel se jej zpřístupnit širší veřejnosti.
Významnou arénou Chyského popularizačního snažení se ve třicátých letech stala československá rozhlasová společnost Radiojournal. Jeho přednáška o historii a současnosti Indie se stala jedním z prvních systematických pokusů o přednáškovou tvorbu v československém rozhlase ještě před nástupem univerzitního profesora Otakara Matouška – prvního referenta přednáškového oddělení – v únoru 1931. V rozhlasovém archivu se zachovalo několik desítek textových podkladů, z nichž Chyský předčítal do mikrofonu své přednášky. […] Chyského hlas seznamoval posluchače nejčastěji s dějinami českých architektonických památek, a to v prvé řadě Pražského hradu. Ten se mu stal jakýmsi krystalizačním jádrem českých dějin a jejich komprimací, Chyského vlastními slovy jejich nejstručnějším a nejobsažnějším výrazem (1931), zkamenělou podobou (1932) a malebnou zkratkou (1933). Tyto vzletné fráze ovšem zaznívaly pouze v úvodech Chyského přednášek, které se jinak soustředily na poněkud suchopárné vylíčení stavebně-architektonických změn Hradu.
Z této hlavní linie Chyského rozhlasové tvorby vybočuje jeho přednáška o Jiřím z Poděbrad, která byla natočena 2. srpna 1938 a jejíž archivní záznam je možné si poslechnout. Jednalo se o vystoupení určené zahraničním krajanům, Chyský se totiž v krizovém roce 1938 zařadil po bok desítek dalších českých a slovenských intelektuálů, kteří se snažili pomocí kulturně- -historických argumentů naklonit svět „československé věci“, jež byla ohrožována agresivní politikou Velkoněmecké říše a Maďarska. Čeští a slovenští krajané měli v tomto snažení hrát roli jakési „převodové páky“ mezi Československem a zahraniční veřejností, jež byla často oslovována také v anglickém jazyce (Josef Lukl Hromádka, Jan Slavík či Kurt Konrad). Všechny tyto rozhlasové přednášky byly od roku 1936 šířeny za hranice pomocí výkonného krátkovlnného vysílače v Poděbradech, jehož zřízení iniciovalo ministerstvo zahraničí za účelem propagace československé politiky v ostatních zemích. Radiojournal byl totiž již od roku 1925 společností s většinovým vkladem československého státu, jejímž úkolem se ve třicátých letech stalo prosazování politické vůle vlády a zápolení s propagandou jiných států. Na pozadí těchto skutečností je nutné vnímat přednášku Čeňka Chyského, která se pouští do odvážných dějinných analogií, a to zejména v otázce dvojího lidu v jedné zemi (rozdělené společnosti). […]
Dějiny do uší jsou novým seriálem, který od dubna 2021 vychází ve vydavatelské spolupráci ĎaSu s Archivními a programovými fondy Českého rozhlasu. Ty poskytnou pro tento projekt zvlášť zrestaurované reprodukce fotografií významných českých osobností spolu s odkazy na zvukové záznamy jejich přednášek, dostupné na webu mujrozhlas.cz. Cílem seriálu je mimo jiné popularizace dějin Československého rozhlasu a rozhlasového vysílání v českých zemích v meziválečném období.