klíčovým slovem březnového čísla ĎaSu je „paměť“.
Současná neutěšená epidemická situace, jež už více než rok svírá Česko i svět, odsouvá na vedlejší koleje problémy, které tak potichu, bez povšimnutí kypí, aby jednou „vybublaly“ na povrch v plné síle a k údivu všech. Jedním z nich je narovnání majetkových záležitostí mezi Českou republikou a lichtenštejnským knížecím rodem. Na podzim loňského roku Lichtenštejnové prohráli spor o zabavený majetek na Kolínsku a následně prošla médii zpráva, která potvrdila, že jejich právníci chystají odvolání k Nejvyššímu soudu…
Příběh komplikovaných vztahů Lichtenštejnů a českého státu je dlouhý. Jeho kořeny jsou zarostlé v „českém traumatu“ bitvy na Bílé hoře. A to dává tušit, že jde také o příběh bolestný. Autoři březnového tematického bloku o Lichtenštejnech a české paměti se historií tohoto rodu (nejen) na českém území zabývají systematicky a dlouhodobě, spolupracují i v rámci platformy Česko-lichtenštejnské komise historiků. Ta sice byla ustavena na základě diplomatického usnesení, což někomu může znít podezřele, pracuje ale zcela profesionálně a nezávisle. Ostatně přesvědčit se můžete sami při četbě čtyř tematických článků.
O míře „angažovanosti“ či „nezaujatosti“ historiků a historiček se hovoří často, obzvláště ve spojitosti s aktuálními kauzami. Do tvůrčího procesu nechá čtenáře nahlédnout v rozhovoru Peter Hallama, který zkoumáholokaust v české kulturní paměti.
Bez vůle paměti zkrátka není dějin ani současnosti.
Děkujeme, že čtete ĎaS!
Za redakci
Iveta Coufalová