Rozpad Rakousko-Uherska v roce 1918 a vznik takzvaných nástupnických států přinesl Lichtenštejnům řadu těžkostí. Jako cizí panovníky je sice nepostihlo zrušení šlechtických titulů a vládnoucí kníže Jan II. řečený Dobrý (1840–1929) a jeho bratr a nástupce František I. (1853–1938) tak zůstali i v Československu nadále pro úřady knížaty, přesto se objevily závažné problémy, a to zejména hospodářského charakteru. Československá republika zahájila krátce po svém vzniku pozemkovou reformu. Jejím hlavním cílem bylo rozdělení, či alespoň zmenšení velkostatků. Lichtenštejnové byli se zhruba 160 000 hektary půdy po hlubocko-krumlovské větvi Schwarzenbergů druhými největší latifundisty v českých zemích. Nejvýznamnějším vlastníkem byl mezi Lichtenštejny sám kníže nebo, jak se také říkalo, rodová primogenitura, někteří další členové rodu disponovali v českých zemích výrazně menšími majetky.
...