V případě knížecí rodiny Lichtenštejnů se propojily všechny důležité faktory ovlivňující motivaci československých zákonodárců k zásahům do pozemkového vlastnictví jak po první, tak i po druhé světové válce: největší velkostatkáři v zemi, nesoucí pobělohorské stigma, nadto německy mluvící vládnoucí dynastie cizího státu. Jako stručnou rekapitulaci lichtenštejnského příběhu, který reprezentativně odráží zlomy našich dějin, můžeme uvést příměr „mezi konfiskací a vyvlastněním“: od proklamovaných, a nakonec neuskutečněných konfiskací po roce 1918 přes meziválečnou pozemkovou reformu (kdy byl majetek přebírán za náhradu) až ke konfiskacím podle dekretů v roce 1945.
...