Nejstarší náhrobek dochovaný na staroměstském židovském hřbitově v Praze pochazí z roku 1439. Prostý kamenný kvádr (nebo přesněji jeho moderní replika) označuje místo, kde je pochován muž, který rozuměl libé písni, jenž učil Tóře mnohé i jednotlivé a vyznal se v Písmu, v knihách věd i v židovském náboženském právu. Skromný nápis nijak nenasvědčuje tomu, že osud tohoto muže probouzel a pořád probouzí populární imaginaci. Avigdor Kara, o němž je řeč, svým životním příběhem jako by ztělesňoval osud pražských Židů na přelomu 14. a 15. století. Do kolektivní paměti se zapsal především díky své básni „Všechna ta neštěstí“ sepsané na památku útoku na židovskou obec o Velikonocích roku 1389. Tímto žalozpěvem nad oběťmi, mezi nimiž byl i jeho otec, si zajistil místo nejen v každoroční liturgii pražské Staronové synagogy, ale také ve středoškolských čítankách a v beletrii (vzpomeňme Jiráskovu trilogii Mezi proudy). Karovo jméno však bylo opředeno legendami už krátce po jeho smrti: podle hebrejské kroniky Zalmana ze Sankt Goar se Kara pohyboval v prostředí pražského dvora, a dokonce úspěšně přivedl krále Václava IV. k víře v Boží jedinost podle víry Izraele.
...