Je to jedna z nejznámějších podob neformálního vzdělávání. Návštěvy škol v muzeu jsou samozřejmou exkurzní výukou. Místo někdejších komentovaných prohlídek expozic a výstav nabízejí muzea mnohem pestřejší škálu edukačních programů, které se opírají o moderní didaktické principy a metodické postupy.
Základem současné muzejní pedagogiky je co největší využití přirozené exkluzivity muzejních prostor. Muzeum návštěvníka inspiruje, umožňuje mu soustředit se na detail, zastavit se a pozorovat. Edukační programy v muzeích vycházejí z aktuálních výstav a ze sbírkových fondů. Cíleně pracují se sbírkovými předměty, jejich popisem a interpretací podle věku a zkušenosti návštěvníků. Školy vítají objektové učení, je jim vhod pracovat s předměty a jejich modely. […]
Odtud je už jen krok k hledání vlastní podoby badatelské výuky. Ta má v muzeu velký potenciál. Setkání s artefakty z minulosti vždy vyvolává jisté napětí, kterého lze využít k motivaci, ale i k vlastní interpretaci. Muzea pořizují celé sbírky předmětů, z nichž je možné vytvářet smysluplné kolekce pro badatelskou výuku. Tuto nespornou výhodu muzejního prostředí dokážou muzejní pedagogové propojit s celou řadou aktivizačních metod a přiblížit se světovému trendu Hands on! aktivit. Učení v muzeu tak může být zábavné, hravé a nenásilné, ale přitom účinné. V muzeích postupně vznikají prostory, v nichž jsou tyto aktivity umožněny. Protože expozice nemusejí být vždy vhodné pro vzdělávací aktivity, často se kombinuje práce přímo v nich s činností ve specializovaných místnostech.
Práce muzejních pedagogů se zaměřuje podle povahy muzea samotného – například v přírodovědných muzeích vznikají programy a projekty odpovídající tomuto zaměření. Mnoho z činnosti se tak přesunuje do okolí muzea, do nově budovaných muzejních ekocenter či přírodovědných stanic (například Muzeum Říčany se systematicky věnuje edukaci v přírodě a rozvoji přirozené dětské hry). Muzea orientovaná historicky hledají nové cesty zprostředkování minulosti pomocí klíčových sbírkových předmětů a s oporou o zmíněnou badatelskou výuku (např. Muzeum města Prahy). Muzea umění hledají nové cesty k budování schopnosti vnímat umění a k radosti z tvorby. Nabízejí množství kreativních aktivit – vlajkovou lodí je zde Muzeum umění Olomouc. Postupující specializace působí dojmem, jako by se od sebe jednotlivé typy muzeí vzdalovaly, ale není tomu tak. […]
Činnost muzejního pedagoga je velmi pestrá a také náročná. Často se v jednom dni vystřídají zcela odlišné návštěvnické skupiny, jimž je třeba práci přizpůsobit. Kromě přípravy a vedení programů v expozicích je nutná také příprava a vedení tematických vycházek, specializovaných výtvarných, řemeslných a zážitkových workshopů, příprava přednáškových cyklů pro dospělé návštěvníky a další činnosti. Nezřídka muzejní pedagogové navštěvují školy, spolupracují na řadě regionálních školních projektů či je sami školám nabízejí. Běžné jsou i víkendové programy pro rodiny s dětmi či organizované dětské zájmové skupiny. Řada muzeí také pořádá v době jarních a letních prázdnin příměstské tábory.
MUZEJNÍ EDUKACE A KORONAVIROVÉ LOCKDOWNY
Dvojí uzavírka muzeí v letech 2020–2021 z důvodu opatření proti epidemii Covid-19 zásadně změnila jejich činnost. Veškerou energii muzea napřela na prezentace on-line. Zpřístupňovala uzavřené expozice a výstavy v podobě virtuálních prohlídek, připravovala webové tematické výstavy, představovala pracoviště a depozitáře či sbírkové předměty formou krátkých videí, natáčela podcasty s pracovníky a hosty, organizovala on-line přednášky, besedy a konference. Do této činnosti se zapojili i muzejní pedagogové, kteří přenášeli svoji činnost na sociální sítě a webové stránky. Jednou z prvních myšlenek byla v řadě muzeí snaha odpoutat děti od obrazovek počítačů a připravit pro ně atraktivní aktivity ve městě a blízkém okolí: vycházky s pozorováním a plněním nejrůznějších úkolů, pátrací a dobrodružné hry. Vyplněné pracovní listy, vyrobené objekty, dětské obrázky se fotily a posílaly do muzea. Za zmínku stojí nové muzejní samoobslužné hry, pro rodiny s dětmi nabízely muzejní weby i mnoho materiálů ke stažení – například tematické pracovní listy seznamující s historií místa či regionu, pozvánky na pátrání po předmětech v depozitářích, komiksy s dětskými hrdiny, kteří objevují svět kolem sebe apod. […]
Další rozsáhlá nabídka aktivit byla zaměřena na školy. Na webových stránkách muzeí se objevovaly samostatné úkoly, celé vyučovací hodiny i s metodikou. Došlo i na on-line vyučovací hodiny vedené přímo z muzeí. Jednou z nových forem práce bylo i vedení projektových dní on- -line z muzea do školy, kdy žáci byli už ve škole, ale muzea ještě otevřena nebyla. Projektový den fungoval jako běžné školní hodiny, jen žáci byli fyzicky ve třídě a pracovali podle pokynů muzejních pedagogů, s nimiž byli propojeni.
Řada muzejních pedagogů prokázala velkou kreativitu, vyzkoušela nové způsoby práce, otevírala zajímavá témata. Celkový vývoj byl tak rychlý a překotný, že už nezbývala energie na jeho zaznamenávání, zhodnocení, utřídění nových podnětů. To ještě muzejní pedagogy čeká.
Už teď je možné upozornit na to, že v době koronavirové uzavírky muzeí hrála důležitou roli aktuální improvizace. Muzejní pedagogové se naučili pracovat s různými platformami v on-line prostoru. Přestali se bát nových a dosud jim neznámých technologií. Zkoušeli animovat, natáčet, stříhat videa. Propojovali různé postupy Naučili se pracovat s odděleními, s nimiž dosud nepřišli běžně do styku, a více začali sledovat práci kolegů, protože jim poskytuje cenné podněty. Při práci se školami se více zaměřili na vzdělávací programy a na to, jak pomoci škole naplňovat její cíle. Změnila se např. délka edukačních programů. On-line programy se přizpůsobily škole a měly 45 minut. Přitom lektorské programy v muzeu často trvají déle (90 i více minut). […]
ÚSKALÍ A MOŽNÉ POSUNY
Vzdělávání v muzeu se stává sebevědomým oborem, který se poměrně prudce rozvíjí. Postavení muzejních pedagogů v praxi však není vůbec jednoduché. V řadě menších muzeí i galerií je tato pozice obsazena jen částí pracovního úvazku. Kromě vzdělávání má pracovník zpravidla na starosti ještě marketing a PR, případně je kurátorem, dokumentátorem, výstavářem či správcem depozitáře. Musí proto dobře hospodařit se svým časem. Edukační pracovník na plný pracovní úvazek je spíše vzácností. Větší muzea disponují celým pracovním úvazkem, a ten pak doplňují podle potřeby externími pracovníky. Externisté zpravidla vedou již připravené vzdělávací programy a interní pracovník se věnuje přípravě programů nových, organizaci školních návštěv a akcí pro veřejnost. Pouze některá muzea mají systematicky vedené stálé edukační oddělení, jehož pracovníci se vhodně doplňují svými specializacemi. […]
Jak posunout muzejní pedagogiku dál? V první řadě je potřeba změny, k nimž došlo, popsat, hierarchizovat a zařadit do kontextu. Muzejní pedagogové o své práci málo mluví, málo se prezentují. Je na čase víc se zaměřit na aktualizování teoretického základu oboru, na didaktiku muzejního vzdělávání. Nespokojit se s tím, že na oborových konferencích zazní zajímavé myšlenky přímo na místě či on-line a pak se na ně zapomene. Je třeba dotáhnout konferenční příspěvek do konce tím, že bude i publikován, například v konferenčním sborníku, v časopisech (Museologica Brunensia či Muzeum: Muzejní a vlastivědná práce).
Pomohlo by i větší propojení muzejní edukace s vysokoškolským světem. Praxe studentů v muzeích mohou přinést cenné podněty pro další rozvoj. Některá muzea už teď s vysokými školami spolupracují, ale tato spolupráce není zcela systémová, jedná se spíše o využití osobních kontaktů mezi vysokoškolskými učiteli a muzejními pedagogy. […]
Existuje již řada odborných publikací, ale chybějí překlady zajímavých podnětných textů ze zahraničí. Do teorie a praxe zahraniční muzejní pedagogiky směřují zatím spíše jednotlivé sondy vycházející ze závěrečných studentských prací či některých projektů Evropského sociálního fondu (ESF). Ačkoli existují dva webové portály, které informují o dění v oblasti muzejní pedagogiky a jsou pro obor velmi užitečné, velmi těžko je k dohledání seznam oborových publikací a časopiseckých článků.
Muzejní pedagogové se mohou aktivně zapojit i do proměny českého školství – připojit se k inovativním projektům a vyvíjet i vlastní aktivity. Například na webových stránkách Muzea města Prahy jsou badatelské hodiny dějepisu, které se opírají o hmotné, ikonografické a textové prameny ze sbírek muzea. Muzeum Českého krasu v Berouně pořádá semináře pro učitele zaměřené na výuku geologie s využitím moderních technologií. Muzeum Říčany uspořádalo konferenci Pošli to dál! jako závěrečný výstup projektu Oborový mentoring v přírodovědném a polytechnickém vzdělávání na ZŠ a MŠ. Podobných iniciativ je celá řada, zatím ale nejsou propojeny. Pokud se podaří najít způsob, jak to udělat, role muzeí v neformálním vzdělávání ještě posílí.