V roce 1713, krátce po uzavření první mírové smlouvy ve válce o španělské dědictví (1701–1714), se Johann Anderson, diplomat z Hamburku, cestou z konference v Utrechtu zastavil v severoněmeckém Hannoveru. Tam spatřil depozitář asi šesti tisíc tištěných a jednoho tisíce ručně psaných svazků; byly to židovské knihy, jaké nebylo možno spatřit nikde jinde na světě, pocházely ze všech koutů židovského světa, byly vytištěny nejrůznějšími písmy či je psali různí písaři. Na policích mohl návštěvník zahlédnout velké pergamenové bible napsané před stovkami let, nově vydaná díla rabínů, beletrii v jidiš i knížky, jejichž předchozí vlastníci v nich na okrajích zanechali svou stopu v čmáranicích a kresbách listů, zvířat a ryb. Byly vázané v honosných deskách a mnohé byly vytištěny na barevném papíře v odstínech modré, žluté, šedé a oranžové.
...
Z angličtiny přeložili Jaroslav VEIS a Veronika MAXOVÁ