Debata rozvířená událostmi posledních měsíců se v mnoha ohledech dotkla více či méně závažných metodologických, institucionálních a organizačních otázek rezonujících uvnitř české akademické historické obce. Značná pozornost se soustředila mimo jiné na tázání po smyslu a relevanci pěstování obecných, světových dějin v Česku s tím, že se vlastně jedná pouze o kompilační obor vycházející z překladů. Domníváme se, že podobné názory pramení z určitého zmatení pojmů a nepochopení tradičních disciplinárních nálepek. Skutečnost se, jak tomu často bývá, v mnohém liší od mediálních zkratek, a rozdíl mezi „českým“ a „světovým“ nemusí být tím, čím se zdá.
...