Olivier MARIN
Geneze pražského reformního hnutí (1360–1419)
přeložila Karolina Srncová, Karolinum, Praha 2017, 522 s., 450 Kč, ISBN: 978-80-246-3136-3
NEDLOUHO PO VZNIKU ŽEBRAVÝCH řeholních řádů vypukl vleklý spor mezi těmito novými korporacemi a světským, neřeholním klérem o místa na univerzitách a o pravomoci v duchovní správě. Po polovině 13. století se do něj zapojili i tak slovutní scholastičtí teologové jako Tomáš Akvinský a Bonaventura, oponoval jim pařížský mistr Vilém ze Saint-Amour. Sto let poté se do žebravých řádů pustil irský biskup Richard Fitz-Ralph a po něm ješ- tě ostřeji oxfordský mistr Jan Viklef. Ani Čechy nezůstaly ušetřeny vzájemných útoků mezi oběma skupinami duchovenstva. V šedesátých a sedmdesátých letech 14. století se zde dostali do křížku s žebravými bratry populární kazatelé, o dvě desetiletí později kritika řeholníků vstoupila na stránky významných teologických pojednání a poté i do univerzitního prostředí. Konflikt mendikantů se světskými mistry patřil k největším kauzám středově- kých církevních dějin. V celoevropském kontextu lze lépe rozumět také české odnoži tohoto sporu. Olivier Marin, jenž jí věnoval jeden ze čtyř oddílů své knihy, ostatně upozorňuje, že zdejší odpůrci nežili ve skleníku a že se zá- jmem četli Saint-Amoura, Fitz-Ralpha i Viklefa. Zbývá dodat, že dotyční kazatelé a teologové se jmenovali Konrád Waldhauser, Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova a Jan Hus.
...