Historické poznání je založeno především na výzkumu písemných pramenů, dochovaných zpravidla v archivech, v menší míře v historických knihovnách, muzeích nebo v soukromých sbírkách. Především pro období středověku je významná část pramenů vydána tiskem, a to buď ve formě plnotextových edicí, anebo obsahových výtahů, takzvaných regestů.
Zatímco středověkým vyprávěcím pramenům dominují kroniky, nejdůležitějšími úředními prameny jsou bezesporu listiny a listy (dopisy). Proto není divu, že právě tyto písemnosti byly už v minulosti soustavně sbírány a vydávány. Česká historická věda si klade za cíl vydat veškeré listiny a listy k českým dějinám do roku 1310 formou plnotextové edice (tzv. Český diplomatář – Codex diplomaticus et epistolaris regni Bohemiae) a do roku 1419 ve formě regestů (tzv. Českomoravská regesta – Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, resp. Regesta diplomatica et epistolaria Bohemiae et Moraviae aetatis Venceslai IV.). Pro období po roce 1419 však existují jen různé dílčí edice, zahrnující alespoň ty nejvýznamnější nebo nějak tematicky vymezené písemnosti. Tyto edice obsahují jen část materiálu, a historikové proto musí studovat v archivech, kde na ně stále čekají zajímavé objevy.
...