Představte si nekonečnou jednotvárnou planinu rozdělenou do čtverců, kde je každý díl natolik stejný, že se mohou v noci pomíchat, aniž si toho obyvatelé všimnou. Pak si ještě představte, že každý čtverec na té obrovské šachovnici je obydlený milionem lidí, kteří jsou všichni vzdělaní stejným fungujícím školským systémem podporovaným náboženskými organizacemi. Obyvatelé jsou inteligentní a bohabojní a nemají si na co stěžovat, ani sociálně, ani politicky. Všechno je zdánlivě radostné a uspokojivé. Vítejte v pekle. Takto interpretuje dystopickou vizi Leslieho Stephana, anglického náruživého horolezce (a také, mimochodem, otce Virginie Woolfové), norský geolog Henrik Svensen ve své knize Uhranuti výšinami. Dějiny hor a proč nás přitahují (přeložila Jarka Vrbová, Argo, Praha 2017). Vývoj hor z pohledu geologie, tedy v horizontu tisíců, ba milionů let, kombinovaný s kulturní historií, jež je proti dějinám kamene mladicí, se ve Svensonově podání ukazuje jako chytlavý příběh, který si pohrává s detaily ze všech možných zemí a kontinentů. Upozaděny nezůstávají ani autorovy domovské horské masivy – norské vrcholky Stetind, Skagastølstind, Uranostind, Gjertvasstind, Galdhøpiggen či Jervasstind mají čestné místo mezi Mount Everestem a dalšími himalájskými obry. Posvátné hory ukazují cestu ven z našich pozemských starostí, do nekonečnosti vesmíru. (…) Magická přitažlivost posvátných hor navozuje dojem, že pro poutníky neexistují hranice toho, jak velké obtíže a zkoušky jsou ochotni podstoupit. Na podobné hory by se nemělo šlapat příliš…
- ivc -