Hledáme POUZE seriózní, inteligentní a odvážné bílé muže. Američany a křesťany (...) Nepřijímáme Židy, protože odmítli Krista a jsou hlavním zdrojem komunismu. Nepřijímáme katolíky, protože vzdávají hold diktátorovi v Římě (...) Nepřijímáme Turky, Mongoly, Tatary, černochy ani žádné jiné lidi, kteří nepatří k anglosaské kultuře. (Leták ze šedesátých let 20. století.)
Ku-klux klan nezajišťuje povlečení, je potřeba si přivézt vlastní ručníky, mýdlo a repelent proti komárům. Zajišťuje však oddělené sprchy pro ženy a muže. Mezi proslovy si budou účastníci moct zahrát stolní tenis a stolní fotbal. Nakonec dojde i na zapálení kříže. Zjištění Katarzyny Surmiak-Domańské, která v knize Ku-klux-klan. Tady bydlí láska (přeložila Jarmila Horáková, Absynt, Žilina 2017) živě popisuje svou návštěvu Harrisonu v Arkansasu a tamní společenství, pro něž povlečení a prostěradla nejsou jen lůžkovinou, ale od šedesátých let 19. století i slavnostním převlekem.
Pokud nepochopíme, že celá Bible je o rasách, tak všechno ztrácí smysl. (Výrok dcery harrisonského pastora Thomase Robba, současného ředitele Ku-klux-klanu, organizace o několika tisících členů.)
V Americe jsem se naučila, že pokud je něco pokryté tlustou vrstvou pozlátka, tak to ještě neznamená, že uvnitř není drahokam, ke kterému se stojí za to proškrábat. Další autorčino důležité zjištění. Dospěla k němu po setkáních s běžnými protestanty amerického jihu (a po účasti na jejich spektakulárních, leč přece tak nějak ryzích mších), u nichž klan budí posměch, odpor a strach.
- mš -