Životní osudy všech členů jezuitského řádu byly plně v rukách jejich nadřízených, kteří na základě posouzení individuálních schopností a povahových vlastností rozhodovali o jejich optimálním zapojení do činnosti řádu, tedy také o možnosti úspěšného uplatnění v misijní činnosti. Někteří byli vybráni k misiím na území své vlastní řádové provincie, kde měli za úkol upevňovat víru a přesvědčovat pochybující. Jiní byli vybráni k šíření víry v blízké i daleké cizině – v protestantských oblastech Německa, ve Skandinávii, v Rusku, Asii, Africe a Americe. Na svůj úkol byli pečlivě připravováni, nejen špičkovým vzděláním, ale rovněž utužováním fyzické a psychické odolnosti. Je možné předpokládat, že pozornost byla věnována také jejich jazykové přípravě, i když její největší díl bylo možné realizovat zpravidla až na místě určení. Ledacos nám mohou napovědět dochované rukopisy.
...