o latině se říká ledasco. Že je mrtvá. Anebo také že její znalost a dobré klasické vzdělání vůbec jsou tím nejlepším předpokladem proto, aby se člověk stal milionářem (Günther Jauch). A Umberto Eco v jedné ze svých knih tvrdí: Je sice pravda, že bez latiny se člověk obejde při celé řadě činností, pro studium filosofie nebo literatury se však latina jeví jako mimořádně významná… Dodejme, že i při studiu historie má své nezastupitelné místo, ač studijní plány historických oborů se nás snaží přesvědčit o opaku. Záměr připravit tematický blok o latině zrál v ĎaSu dlouho. Nakonec dilema, jak téma uchopit, rozřešili kolegové z Ústavu řeckých a latinských studií FF UK v Praze – využili výročí, které se vztahuje ke smrti básníka Ovidia a které současně nelze úplně přesně určit, váže se k roku 17 nebo 18 n. l. A proto přinášíme zamyšlení nad rolí latiny ve světě litaratury i v historii právě v tomto čísle.
A protože letos slaví i ĎaS – vychá- zí již čtyřicátý ročník –, připravili jsme mimo jiné novou rubriku Nejnovější památky (která po pěti letech střídá Řeč šlechtických sídel) a dva nové seriály, které se budou v průběhu roku pravidelně střídat: Děti a stát (lichá čísla) a Městská populární kultura (sudá čísla). Těšit se v průběhu roku můžete i na drobné grafické úpravy, ovšem beze strachu, že by se měnil formát, ten zů- stane samozřejmě zachován – poličky v knihovně netřeba měnit…
Latina se asi v českých zemích nestane „věcí veřejnou“ (jako třeba ve Finsku, které v rámci předsednictví Evropské unie posílalo latinské newslettery), a nic na tom nezmění asi ani hlava českého státu, přesto nezbývá než doufat, že čtení o latině přiměje někoho oprášit deklinace a jiného třeba latinu se začít učit.
Dobrý rok
vám za ĎaS přeje
Iveta Coufalová